Populismus

Politika je správa veÅ™ejných vÄ›cí a ideologický boj o spoleÄenské uspořádání spoleÄnosti, která se skládá z různorodých zájmových skupin. V demokracii platí, že si tyto zájmové skupiny ve spoleÄnosti vybírají ve volbách své zástupce, které mají prosazovat jejich zájmy. Politici pak mají hledat konsenzus mezi jednotlivými spoleÄenskými vrstvami a vyváženou politikou najít Å™eÅ¡ení vzájemné dohody. Dále mají v ideálním případÄ› spoleÄnost posouvat dopÅ™edu ke spoleÄné prosperitÄ›. Jednotlivé ideologické proudy se střídají a dÄ›lí o moc dle toho, jak byly úspěšné ve volbách.

 Toto platí v demokraticky uspořádaných zemích. V totalitních spoleÄnostech vládne úzká zájmová skupina na úkor vÄ›tÅ¡inové spoleÄnosti a díky absenci svobodných voleb nemůžou nespokojené zájmové skupiny ve spoleÄnosti vládu odvolat. To pÅ™ispívá k potlaÄení kreativity a projevu svobodné vůle jednotlivce. PrávÄ› proto je kvalita života a úspěšnost spoleÄnosti v demokratickém svÄ›tÄ› o tolik lepší, než v totalitním uspořádání.

Bohužel zdaleka ne každý politik zastává svůj úřad v zájmu spoleÄnosti. To platí téměř vždy a standardnÄ› v totalitním uspořádání, ale nÄ›kdy i v tom demokratickém. NicménÄ› v demokracii mají lidé prostÅ™ednictvím voleb možnost toto vyÅ™eÅ¡it. Souboj ideologií mezi jednotlivými stranami probíhá v demokratických volbách a následnÄ› pÅ™i prosazování svých myÅ¡lenek do praxe. Vedle standardních politických stran existují strany populistické.

Populisté těží z výhod demokratického zřízení, ale sami obvykle nepÅ™ispívají k jeho rozvoji. Spíš než prosazování jednotlivých názorových proudů a ideologií staví skupiny obyvatel proti sobÄ›. Jednu proti druhé a oni sami sebe oznaÄují za nezávislou skupinu, která se té domnÄ›le potlaÄované zastane. Zájmy, které má populista jsou pÅ™ednÄ› v jeho prospÄ›ch. Proto ho zajímají potÅ™eby oslovené skupiny voliÄů pouze okrajovÄ› a jeho cílem není je plnit, ale vyhledávat nespokojenost voliÄů a nabízet jim a slibovat to co chtÄ›jí slyÅ¡et. Nezáleží na tom, zda je to reálné, nebo není. Jde ÄistÄ› o získání jejich podpory a ne o Å™eÅ¡ení. Proto se sliby pod různými záminkami Äasto ani nesnaží plnit. Své voliÄe již získal a postavil se do jejich Äela proti systému.

To může být nebezpeÄné pro demokracii. Podobný typ politiků demokratické zřízení rozebírá. OstatnÄ› i nástup komunistické totality se opíral o podobný scénář. Proto lze napsat, že populismus je viróza demokracie, která jí ve svém důsledku může i zadusit. Je to taky upozornÄ›ní na fakt, že ve spoleÄnosti roste skupina obyvatel, která je se stavem vÄ›cí nespokojena. Svojí nespokojenost vyjadÅ™ují tím, že volí nesystémové strany. Toto by si mÄ›li demokratiÄtí politici vÄas uvÄ›domit a snažit se tuto skupinu obyvatel oslovit. V opaÄném případÄ› ponese následky celá spoleÄnost.