Populismus

Politika je správa veřejných věcí a ideologický boj o společenské uspořádání společnosti, která se skládá z různorodých zájmových skupin. V demokracii platí, že si tyto zájmové skupiny ve společnosti vybírají ve volbách své zástupce, které mají prosazovat jejich zájmy. Politici pak mají hledat konsenzus mezi jednotlivými společenskými vrstvami a vyváženou politikou najít řešení vzájemné dohody. Dále mají v ideálním případě společnost posouvat dopředu ke společné prosperitě. Jednotlivé ideologické proudy se střídají a dělí o moc dle toho, jak byly úspěšné ve volbách.

 Toto platí v demokraticky uspořádaných zemích. V totalitních společnostech vládne úzká zájmová skupina na úkor většinové společnosti a díky absenci svobodných voleb nemůžou nespokojené zájmové skupiny ve společnosti vládu odvolat. To přispívá k potlačení kreativity a projevu svobodné vůle jednotlivce. Právě proto je kvalita života a úspěšnost společnosti v demokratickém světě o tolik lepší, než v totalitním uspořádání.

Bohužel zdaleka ne každý politik zastává svůj úřad v zájmu společnosti. To platí téměř vždy a standardně v totalitním uspořádání, ale někdy i v tom demokratickém. Nicméně v demokracii mají lidé prostřednictvím voleb možnost toto vyřešit. Souboj ideologií mezi jednotlivými stranami probíhá v demokratických volbách a následně při prosazování svých myšlenek do praxe. Vedle standardních politických stran existují strany populistické.

Populisté těží z výhod demokratického zřízení, ale sami obvykle nepřispívají k jeho rozvoji. Spíš než prosazování jednotlivých názorových proudů a ideologií staví skupiny obyvatel proti sobě. Jednu proti druhé a oni sami sebe označují za nezávislou skupinu, která se té domněle potlačované zastane. Zájmy, které má populista jsou předně v jeho prospěch. Proto ho zajímají potřeby oslovené skupiny voličů pouze okrajově a jeho cílem není je plnit, ale vyhledávat nespokojenost voličů a nabízet jim a slibovat to co chtějí slyšet. Nezáleží na tom, zda je to reálné, nebo není. Jde čistě o získání jejich podpory a ne o řešení. Proto se sliby pod různými záminkami často ani nesnaží plnit. Své voliče již získal a postavil se do jejich čela proti systému.

To může být nebezpečné pro demokracii. Podobný typ politiků demokratické zřízení rozebírá. Ostatně i nástup komunistické totality se opíral o podobný scénář. Proto lze napsat, že populismus je viróza demokracie, která jí ve svém důsledku může i zadusit. Je to taky upozornění na fakt, že ve společnosti roste skupina obyvatel, která je se stavem věcí nespokojena. Svojí nespokojenost vyjadřují tím, že volí nesystémové strany. Toto by si měli demokratičtí politici včas uvědomit a snažit se tuto skupinu obyvatel oslovit. V opačném případě ponese následky celá společnost.