Jibe.cz - windsurfing

6.-11. July 2009 Warnemünde Germany
Denní zpravodajství ze závodu.

Shrnutí:
Na závod jsem se jel podívat v očekávání mimořádného závodu longboardů, neboli svátku raceboardů. Alespoň tak to pořadatelé na pozvánkách slibovali a i díky tomu se také do závodu přihlásilo takové množství lidí. Pravdou je, že ne všichni byli závodníky v tom pravém slova smyslu a víceméně se přijeli podívat, zúčastnit se a zavzpomínat na svá mladá závodnická léta. Proto také ten velký počet DNC ve výsledkové listině v poslední den. Prostě se jim na vodu již nechtělo a začali v klidu a pomalinku balit již od rána.

Že ne úplně vše bude tip ťop se dalo tušit již při příjezdu. Prvním rozladěním byla vzdálenost „kempu" (posekaná louka uprostřed námořních kasáren) od místa závodu a tím pádem i nutnost denodeního dojíždění. Také vstup do moře nevypadal zrovna jak z fotek katalogu ale, spíše jak páchnoucí stoka.
Očekával jsem také nějakou prezentaci windsurfingových firem, ale kde nic, tu nic.

Kladem pořadatelů byl snad jen samotný závod na vodě. Trať byla vytyčena vždy včas a starty přesně dle vypsání. Také počet ujetých rozjížděk jim vyšel tak jak si naplánovali.

Ovšem to, jak jednotlivé rozjížďky byly vyhodnocovány byla bída a utrpení. Výsledky byly vyvěšeny vždy až večer a většinou i špatně spočítané. Druhý den ráno se tedy počítalo znova a předělávali se.
Dost netradiční byl i systém vyhodnocování. Prostě když se loď rozhodčích odpoledne vrátila z moře na břeh, průjezdy cílem z celého dne se faxem poslali do jachtklubu v Berlíně a čekalo se a čekalo. Čekalo se na to, až to tam někdo spočítá, vytiskne a pošle zpět. A že ne vždy na konci drátů vůbec někdo seděl je nasnadě. O pružnosti se mluvit nedá vůbec.

Vrcholnou ukázkou „šikovnosti" pak bylo závěrečné vyhodnocení. Slavnostní ceremoniál byl zpožděn skoro o dvě hodiny a správné pořadí bylo známé jen na prvních místech. Ostatní závodníci měli prostě smůlu. O svém umístění se mohli dopátrat až na internetu dva dny po závodech.
O tom, jak se umístnili ve své věkové kategorii, se mohou jen domnívat. 3 dny po závodech se výsledy prostě „vygooglovat" nedají.

Celkově pořadatelé určitě nesplnili velká očekávání velkého závodu a je to škoda. Takové množství lidí přihlášených do závodu na longboardech se už asi nebude nikdy v budoucnosti opakovat.
I když nikdy neříkej nikdy. Co kdyby se pořadatelství dalšího mistrovství světa ujala naše Česká windsurfingová asociace ?

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Den 6 sobota, poslední dne soutěže.
Slibovaný vítr se dostavil sice v podstatně slabším vydání než předpověď slibovala, ale ve skluzu se jezdilo takřka pořád. Většina závodního pole si už stačila zvyknout i na vlny, svítilo slunce a tak by se dalo říci - pohoda den.
Jenže! O stupně vítězů se tvrdě bojovalo do poslední dvanácté rozjížďky a i protesty po ní nebraly konce. Dopátrat se celkových výsledků je 5 hodin po závodě nemožné.

Jedno je však jasné, titul mistra světa pro rok 2009 v mužích putuje do Polska pro Maksimiliana Woycika (POL 7) a v ženách do Německa pro Gabi Schlotmann (GER 81)

Z našich mužů se opět nejlépe vedlo dvojici Kučera, Horký kteří se dnes neustále zlepšovali a v poslední rozjížďce obsadili páté a šesté místo.

Celkové výsledky mužů najdete níže - těsně nad fotkama.

Ženy dnes opět startovali společně se stříbrnou skupinou a pokud jsem je včera chválil, tak dnes musím dvojnásob. Martina s Janou se určitě nejrychleji dokázali přizpůsobit mořským podmínkám a zcela pravidelně jezdili na špici stříbrné skupiny a nejen naši pánové od nich dostávali pořádnou nakládačku. Jejich vzájemný souboj nakonec vyzněl lépe pro Janu a tak je možno konstatovat:

JANA SLÍVOVÁ (CZE - 26) je druhou nejlepší ženou na světě na raceboardu !!!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Den 5 pátek, sedmá, osmá a devátá rozjížďka.
Od rána silný vítr ze břehu kolem 30ti knotů, chvilku se nosí na hlavě čepice, chvilku trika s krátkým rukávem, chvíli leje, chvíli praží. Rozhodčí dlouho váhají zda závodníky poslat na vodu či ne.
O půl druhé se však jde na to. Je těžká volba co vzít za plachtu, na břehu je vítr takřka minimální a padá na vodu až asi 800 metrů od břehu.
Ti co jedou do titul berou opět max. velikost, ostatní podstatně menší, nebo raději zůstávají na břehu. Pravdou je, že na vodě duní pořádně.
Po dojetí sedmé rozjížďky začne opět lejt a setmí se. Takřka všichni se vydávají zpět na břeh na který to je stoupačkou přes 20 minut. Rozhodčí však neváhají a startují další rozjížďku. Nikdo z naších „zlatých" chlapců start nestíhá a ze stříbrné skupiny která startuje o 5 min později jen sem tam někdo.
Po této rozjížďce opravdu následuje hodinová pauza a v 16.30 se jde na vodu naposled. Zdá se, že vítr snad konečně polevil a tak se někteří odhodlávají a berou větší plachty. Je opravdu těžké odhadnout kolik na vodě fouká protože startovní člun je tak daleko, že je vidět jen dalekohledem a čepice se z pohledu po větru rozpoznají těžko.
Z top jezdců zataktizoval Patrik Pollák a jde na vodu se svojí plachtou na slabý vítr. Bohužel těsně před startem vítr opět přitvrdil a Paťo na rozdíl od svých soupeřů zajíždí svoji nejhorší rozjížďku, plus se mu podařilo poničit plachtu.
Z našich se špicí stíhá pouze Petr Kučera který jezdí kolem desátého místa a celkově je po dnešku devátý. Adam Horký se s malou plachtou posunul na 18 a Radim Kamenský je 22.
Je zajímavé sledovat kolik lidí vůbec na vodu nejde, nebo rozjížďku nedojede.

Pochvalu si zaslouží naše děvčata, která i v těchto tvrdých podmínkách startují a jsou schopny rozjížďky dojet.
Z osmi přihlášených již chodí na vodu pouze 3 ženy. První suverénně jezdí domácí závodnice, a o druhé místo spolu bojují Jana s Martinou. Po devíti rozjížďkách je zatím druhá na světě Martina Hrubá o pouhý bod před Janou Slívovou.

Předpověď na závěrečný den vypadá opět solidně a tak uvidíme jak vše dopadne.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Den 4.
Pořadatelé konečně po 4 denním urgování sehnali naši vlajku a pověsili čestně doprostřed nad vstup do klubovny jachťáku.

V noci opravdu přišlo to, co předpověď slibovala - vítr. A kupodivu vydržel až do večera!
Ne, že by se jednalo o nějaký vichr, ale fouklo to. Tak trochu je mi divné, že přestože fouká stabilně celou noc i ráno a start rozjížďky je až v 11 hodin, ta nikdo z RAC závoďáků nevyjede na vodu, aby zjistil jak to tam fouká. Vítr jde totiž šikmo ze břehu přes hráze a  loděnici, u břehu není takřka nic a vlny a vítr začíná až po cca 500 metrech na vodě.

Zrno a plevy se dělí již před startem a řada „strejdů" vůbec nejde na vodu a další skupina má problém dojet ke startovní čáře a tak se vrací.
Málokdo má natrimovány menší plachty a občas mi připadá, že jsou překvapeni že na moři taky může foukat a dokonce se i nějaká vlnka může udělat. Nyní nemluvím o špičce, ti na longbordech válí radost pohledět a menší plachtu než je povolené maximum si neberou.
Zbytek je fakt boj o přežití a rozhodčí jich pár ještě hodinu a půl po rozjížďce tahají na břeh. A to musím připomenou, že byli fakt měkký a celou trať postavili dost blízko břehu a při zaďácích se šlo schovat za hráz, kde nebyl tak ostrý vítr a motokros vlny jak na Nechra.

Dle údajů rozhodčích byla průměrná síla větru během rozjížďky 18 knotů.

Odpoledne druhá a poslední rozjížďka za podobných podmínek, jen vítr ještě trochu zeslábnul a stočil se ještě víc ze břehu.

Já jezdil celý den (i v průběhu rozjížděk) slalomáka 110 litrů, plachta 7,8. Kalup to občas byl, ale žádná vražda.
Po dnešku a šesti rozjížďkách se startovní pole rozdělilo na zlatou a stříbrnou skupinu.

Ti z té první ještě mají šanci bojovat o titul, ti druzí už jen o čest.
Pořadí top našich:
9 Kučera 19 Kamenský 25 Slíva 27 Horký 43 König 45 Král 49 Slíva M. 52 Mielec 53 Hrubý R.

Předpověď na zítra slibuje to samé a tak se snad ještě povozíme.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Den 3.
Ráno pěkné počasí slunce a i trocha větru. Třetí rozjížďka odstartována v pod větrem který však vydržel pouze první stoupačku. Následovaly sra.. až do cíle.
Před čtvrtou rozjížďkou která se jela nonstop přišel silnější vítr a déšť. První stoupačka opět pod větrem a v poutkách ovšem s deštěm. Poté co přeháňka skončila, skončil i vítr. Rozjížďka se však dojela.
Z CZE se opět nejvíce dařilo asi P. Kučerovi ovšem ne tak jako včera. Dobře dnešní druhou rozjížďku zajel i Jakub Slíva.
Situace na vodě je však dost nepřehledná, protože se startuje ve dvou skupinách a na trati při krátkém karuselu na trapezoidu vznikne kvalitní guláš. Sami závodníci na vodě ztrácí přehled s kým vlastně závodí a jak na tom jsou.

Třetí startovní skupinou jsou ženy, kterých je 7 a zatím suverénně jim vládne domácí závodnice. Na druhém místě po dnešku bude Jana Slívová, o třetí je boj prsa prsa mezi matkou a dcerou Hrubých.
Výsledky mužů se jaksi nedaří dát rozhodčím dohromady.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Den 2.
Na vodu se jde v 11 hodin, vítr žádná sláva, síla nula až 5 m/s, změny 90 stupňů žádný problém. Z našich se vředu ukazuje pouze Petr Kučera.
Druhá rozjížďka již v poutkách a ve skluzu a opět Petřík hodně dobře a po první dnu figuruje na čtvrtém místě.
Zda se však výsledkům dá věřit ukáže až zítřejší ráno. Diskuse o správnosti se vedou veliké.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Den 1.
Dlouho očekávaný závod začal. Zatímco na posledních RAC světových šampionátech vždy startovalo pouze pár místních borců z pořádající země + několik dorazivších zahraničních zájemců o titul , tak v Německu je vše jinak.
Přihlášeno je přes 100 účastníků z 15ti zemí včetně sedmi žen a početné CZE účasti.
Německá preciznost však hned od začátku dostává na frak. Zpožděný uvítací ceremoniál, chaos s přihláškami, nedostatek triček, nemají naši vlajku, pozdní skippers meeting, kempování 1km od moře atd.
Doufejme však ve zlepšení. Alespoň za 200 éček startovného a 60 za kemping by se to dalo očekávat.