Jibe.cz - windsurfing

2008 RACEBOARD YOUTH & MASTERS WORLD CHAMPIONSHIPS
2008 RACEBOARD EUROPEAN CHAMPIONSHIPS
Sopot, Poland

 
Gratulace patří Petru Kučerovi CZE-15 k bronzu na mistrovstí Evropy třídy RAC. Vítězem se stal Max Wójcik z Polska, čtvrté místo obsadil Radim Kamenský CZE-110. Další naší 20. Luboš Mielec, 31. Petr Harant, 40. Petr Kučera st.

V kategorii Mistrovství světa Raceboard Masters nad 55 let obsadil Luboš Mielec 3 místo!

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Report ze závodu:

MS Masters + ME Sopot 2008 tak to máme za sebou.

   Mít Mistrovství světa Masters v třídě Raceboard skoro za humny, zkusit si moře, porovnat svoji výkonnost se soupeři  - pěkná výzva, tak proč né. Rozhodnutí padlo už někdy v dubnu s tím, že snad už na odzkoušeném prkně Starboard Phantom. Ale osud to zařídil malinko jinak. 

   Někdy před měsícem IWA rozhodla, že Mistrovství světa Youth & Masters v Sopotech ve třídě Raceboard , se rovněž pojede jako ME v Raceboardu, za neodjeté ME  z jara na Sicílili, bez rozdílu věku. Rozhodnutí prakticky otevřelo možnost startovat všem. Takže my dříve narozeni jsme jeli v podstatě dva závody a to MS Masters a ME. Z našich výzvu na ME přijali Petr Kučera ml. a Radim Kamenský. Za starochy jsme startovali Petr Kučera st., Petr Harant a já. MS se jelo ve věkových kategoriích Masters 35-45 let, grandmasters 45-55 let a veterán 55 - exit.

    Už samotný odjez byl hektický, původní plán,  Radimův odjezd ze  Žďaru čtvrtek večer, přespat v Ostravě a ráno v pohodě vyrazit směr Sopoty,  totálně zbořila zpráva, že Phantomy budou v Praze  teprve ve čtvrtek v noci. Radim obětavě  prkna v Praze vyzvedl a suma sumárum, odjezd z Ostravy v pátek poledne - ideální čas pro cestování. Zvlášť pro toho, kdo zná Polsko, ví o čem je řeč. Silnice č.1 napříč Polskem / rádoby dálnice/ v pravidelných intervalech protkávána omezením rychlosti na 50 km/h,   přechody pro chodce a semafory - pochopitelně jak jinak než v červeném provedení. Do toho v každém městě páteční odpolední špička. Výsledek, příjezd do Sopot někde před půlnoci, kde jsme se stačili ještě ubytovat a pestrý den byl za námi.

    Ráno nás Sopoty přivítaly neuvěřitelně jachtařsky vlídně, jasná obloha, teplota  - opalovačka, svěží vítr. Dva volné dny jenom na měření  a na přípravu, každý využil po svém. My s Radimem jsme vybalovali a kompletovali nová prkna, Petřík doléčoval chřipku, Petr st. léčil svého dědečka Lechnera a jediný Petr Harant byl připraven okamžitě vyrazit na vodu. Na vodu jsme se, mimo Kučerovy, dostali někde před polednem. Radim s novým vrškem i spodkem, já jenom s novým  prknem.Vítr od břehu, zesílil  kolem  10m/s, vlna ještě rozumná, ale s novým prknem se nějak nemohly  dohodnout. Po hodině jsem přestrojil na starou Fdvoječku / kterou jsem si prozřetelně vzal sebou/  a vše šlapalo  jak hodinky, super poježdění.

    Komplikace nastaly odpoledne při přebírání materiálu měřičem, kde jsem se měl rozhodnout, na kterém prkně vlastně pojedu. Dohodl jsem se, že  rozhodnutí padne v neděli odpoledne před  ukončením měření. Opět jedna bezesná noc, kdybych měl prkno jedno, nebyl by problém. Někdy pootevřená zadní vrátka situaci spíše komplikují. Rozhodnutí padlo někdy nad ránem, vlastně i po konzultaci s původním majitelem F2, který to naše hemžení seshora   určitě sledoval a lecčemu pomohl.

Neděle, počasí stejné, vítr malinko zeslabil, tak jsme si s přízrakem začali na sebe zvykat. Odpoledne už to vcelku šlo. Večer slavnostní zahájení v centru Sopot, průvod účastníků. Tím, že jsme jaksi nestihli najít transparent ČR, tak jsme se stali na 30 minut reprezentanty USA, kde závodila jediná účastnice a byla tam chudinka mezi tolika lidmi tak sama osamocená. 

Pondělí  11.00 hod první start. Počasí nezměněno vítr ještě malinko polevil. Jelo se na dvou tratích. Cca 1 - 1,5 km stoupačka  krátký 20 m raum  a dolu do brány, kterou bylo nutno projet, ale směr stoupání bylo na rozhodnutí závodníka.  Celkem tři kola, doba trvání něco kolem hodiny.
Na naši trati startovali  všichni mimo JUNIIOR a YOUTH tzn. včetně hybridů. Hoši na hybridech  byli na startu značně neposední, krátká prkna umožňují neuvěřitelnou pohyblivost a oni to umí, ale hlavně se chovali  jako prasata. Nebyl problém těsně před startem chytit se lodi a nohou odstrčit soupeře dozadu.  Neuvěřitelný mumraj. Před ani během rozjížďky nebylo  zřejmé kdo s kým závodí, takže proti všem.  Až po prvních  výsledcích bylo jasné, že jedny výsledky jsou pro všechny dohromady ME a z celkových výsledků  vypíchli výsledky  MS Masters. Byly ale zase všichni v kupě, takže kategorie se musely dopočítávat podle roku narození. Moc práce si s tím chlapci nedali.  První den se odjely dvě  rundy. Radim s Petříkem zabodovali, takže po prvním dnu Radim pověsil celkově 3ku, Petřík 4ku. 
Pro mne to byl seznamovací večírek s prknem, něco jiného je se vozit a o něčem jiném je závodit. Ale celkově  umístění 15ka a 13ka nebylo vůbec špatně. Hlavně jsme si ujasnili v Masters kdo s kým závodí. Po prvním dnu jsem byl ve veteránech třetí  ale s minimálním rozdílem bodů mezi druhým a čtvrtým.

Úterý se neodjelo nic. 

Středa počasí super  vítr od pevniny, odhadem až  do 10m/s. Tykačka s prknem pokračovala, ale o poznání lepší. V druhé rundě se mi dokonce podařilo zajet celkově 4ku, takže mne to hodilo mezi veterány na 2. místo a dokonce v Grand masters jsem byl třetí. Mladí opět neuvěřitelně zabodovali, Radim celkově pověsil  2x 3ku a s Petříkem se usadili na  třetím a čtvrtém místě.

Čtvrtek tak to už bylo zase jinak. Počasí super, ale vítr zesílil na odhadem 12 - 14m/s. Ještě nikdy jsem nejezdil stoupačku se zadní nohou v raumovém poutku, ale nic jiného nezbývalo. Do toho vyloženě raceboardova plachta bez možnosti vyploštění,  zkrátka boj . V druhé dopolední jsem se opět pochlapil, ale těsně před koncem poslední stoupačky se stalo něco / dodneška nevím o co šlo -  možná větrný vír/, kdy bez výstrahy jsem se, včetně dvou soupeřů pode mnou, ocitl ve vodě. Němec který to viděl popisoval, že viděl jenom moje nohy ve vzduchu. A aby to nebylo všechno,  při tahání plachty jsem u ráhna utrhl vytahovací špagát. Ponaučení - kontrolovat, kontrolovat. Než jsem to pytlíkoval,  přišel jsem o takových minimálně 15 míst. Odpoledne se jela ještě jedna, vítr vypadal, že nepoleví, tak jsem si vzal menší plachtu, ale jak jinak než špatně, vítr polevil. Sečteno, vrátil jsem se mezi veterány na 3 místo.
Mladí opět zabodovali / Radim to celé odjel s 9,5 Slimkou - klobouk dolů/. Tentokrát byl lepší Petřík, který dal 2x4ku a poslední dokonce celkové vyhrál. Tím se prostřídali s  Radimem na třetím místě v celkovém pořadí. 

Pátek, ohlášená změna počasí přišla, vítr  od moře, ochlazení,  déšť. Na vodu jsme vyjeli v době kdy moře se začínalo houpat ale při minimálním větru. Pořád máte pocit, že to vůbec nejede - hrozné sračky. Dopoledne dvě a odpoledne moře začalo hučet a nepřestalo až do neděle. Naštěstí už nás na vodu nevyhnali. 

Sobota sychravo, vítr od moře, vlny,  příbojová vlna tak 1-1,5 m. Na břehu to s větrem nevypadalo tak špatně, ale na vodě to bylo úplně jinak. Už samotné vyjetí od břehu byl pěkný mazec. Druhá trať vyjížděla před námi,  takže jsme si mohli prohlédnout co jedno zaváhání udělá. Vidět někoho doškrábat se proti vlnám 30m od břehu a ve zlomku sekundy opět sedět s cajkem na pláži, v  lepším  případě nepoškozeným, nebyl problém. Bohužel chvíle vlastní premiéry se neúprosně blížila. Pochopitelně jsem zvolil tu horší variantu ze dvou, vzal jsem si velkou plachtu.
Už jenom přejít tu první část zalomených vln  do prostor kde se dá odstartovat byl výkon. Připadal jsem si jako začínající baletka, pade -dé, pata-špička,  dopředu dozadu a  u toho neustále držet plachtu co možná nejvýš. Zaváhání znamenalo zařadit se bleskem mezi přísedící na pláži a upřímně, to se mi moc nechtělo. Kupodivu se mi napoprvé podařilo odstartovat a dojed na start.
Ale tam to bylo všechno jinak. Vítr tak odhadem kolem 18 m/s, neuvěřitelná vlna a některé mrchy se zalamovaly na otevřeném moři. Byl problém plachtu, která se nedá vyploštit, udržet   na prapor, a vytáhnout ji z vody v tom vlnobití, to byl  doslova průser.Nakonec se mi nějak podařilo odstartovat, ale rozhodnutí bylo jednoznačné, zachráň se kdo můžeš - tedy na břeh.
Jinak se to plánuje a jinak realizuje. Loděnice byla odhadem cca 1.5 -2km na stoupačku. Bylo mi jasné, že to co nenastoupím, budu muset  po břehu odšlapat celkem  2x a v tom větru,  nic moc. Dodneška nevím jestli jsem jel z vyklopenou káčou, bál jsem se podívat pod nohy. Nějakým záhadným způsobem, pochopitelně na ruce, se mi podařilo dojet asi 200m pod loděnicí. Už z dálky jsem viděl ty hrůzostrašné bílé pruhy u břehu, které v televizi vypadají úplně jinak. Jediný cíl, nespadnout a zachránit sebe a materiál.

Jednomu Polákovi se podařilo během sobotních dvou rozjížděk totálně rozcupovat dvě plachty. Když už se nekompromisně blížil bod zlomu, jenom jsem si uvědomil, že si moc místo přistání vybírat nemůžu, že jedině co můžu, je čekat jak to dopadne. Můj příjezd se trefil zrovna za dvě velikánské zalomené vlny, které mně potáhly ke břehu, ale najednou jsem v zadu nad sebou ucítil další, ještě větší krávu, jak už mi  olizovala límec.  Z posledních sil jsem prkno pustil více po větru a tím jsem ji ujel a v naprostém klidu dojel po těch předešlých, které si už lehly až na pláž. Pohled to byl zajímavý, celá pláž od loděnice po větru byla poseta ztroskotanci, těm kterým se nepodařilo tolik nastoupat,  museli  tahat cajk i přes kilometr.

Jet tu poslední už na celkové pořadí po mne nemělo žádný význam. S malou plachtou asi ano, ale  to trauma s první rozjížďky zahrálo své. Pochvala pro Petříka, který odjel  s RSX jako jediný z Čechů, obě  a tím potvrdil celkově třetí místo na ME. Radim skončil celkově čtvrtý. Oběma hluboká poklona. Já jsem ustál ve veteránech třetí místo, což si myslím, že je úspěch. Navíc jsem vyklepal řadu soupeřů, kteří si se mnou na předešlých závodech vytírali úspěšně zadek. Večer slavností vyhlášení vítězů, balení a neděle  ráno odjezd.

   Co dodat. Myslím si že jsme reprezentovali dobře. Moře nám suchozemcům ukázalo  obě tváře i tu dobrou i tu druhou. Výborná škola. Je škoda, že možnost startu nevyužilo více našich bideťáků. Určitě by se v závodním poli neztratili. Poprat se mezi sebou na moři , bez ohledu na věk s celým světem, se už asi tak brzo nenaskytne , ale jejich smůla.

Tak zase někdy na moři.

L. Mielec